Jak se šije kůže

Nedávno jsme se věnovali tomu, jak správně zvolit materiál pro výrobu koženého výrobku. Řekli jsme si i něco o tom, jak se kůže barví. Dneska se podíváme na další důležitý proces při výrobě koženého výrobku, kterým je šití. Celá řada z vás má jistě s šitím nějakou tu vlastní zkušenost. Aby také ne, vždyť spojování nejrůznějších materiálů technikou šití je jednou z nejstarších metod, kterými se ať už tkaniny nebo kůže spojují. Přišít jehlou a nití knoflík nebo zkrátit kalhoty na domácím šicím stroji je činnost, pro kterou není potřeba absolvovat nějaké komplikované školení. Šití kůže ale již tak snadnou záležitostí není. Především proto, že vyžaduje trochu komplikovanější vybavení, než je pouhá jehla a nit, které má doma snad každý.

Nejprve je nutno si říci, jakými technikami šití vlastně lze kůži spojovat. Nejobecnějším dělením je rozdělení na šití ruční a šití strojové. Okrajově se dotkneme šití strojového, jehož proces je sice v konečném důsledku nepochybně rychlejším a efektivnějším způsobem ale vyžaduje přístup k poměrně nákladné technice. Pak se ale podíváme na šití ruční. Právě to si odvážní a zruční čtenáři mohou bez větších nákladů vyzkoušet doma.

U strojového šití, je první otázkou, jaký druh kůže (nebo odborně usně) se chystáme šít. Především je nutné vědět, jak je useň silná a těžká a jaké střihy se chystáme šít. Tenké a měkké usně zvládne prošít i obyčejný domácí šicí stroj. Výsledek sice nebude úplně nejlepší, ale jde to. Těžší a silnější materiály ale zvládne kvalitně sešít jen průmyslový šicí stroj. Existuje jich celá řada od těch určených na lehké, středně těžké nebo těžké materiály, s jakými pracujeme v EGGU. Dále je nutno se zamyslet nad střihem. Ploché švy hravě zvládne stroj deskový. Švy kabelek nebo batohů, které vyžadují krkolomné úhly šití, jsou však doménou strojů sloupkových nebo ramenových. Platí, že čím silnější kůži šijete, tím je těžší a tím silnější výkon motoru potřebujete. Kapitolou samou pro sebe je výběr vhodné nitě a jehel. Prostě je to celé zamotané, jako když vám upadne na zem špulka s nití a odkutálí se někam pod stůl. Než se z toho vymotáte, zatočí se vám hlava. Kromě toho, pořídit kvalitní stroj na šití kůže vás může stát zhruba tolik, jako pořídit nové auto. Nástroj ale dělá mistra a pouze kvalitní a dobře seřízený stroj udělá krásný a pevný šev. Právě takové stroje používáme v EGGU a dobře se o ně staráme. Tohle téma si ale schováme spíše na jindy.

Ruční šití je mnohem méně nákladnější na vybavení. O to je však náročnější na čas, trpělivost a um toho, kdo je provádí. Budete potřebovat nit a jehlu. Tím to ale zdaleka nekončí. Kůže je totiž tuhá a silná a pouhým propíchnutím jehlou ji neprošijete. Další věcí, která tedy přijde vhod je kvalitní šídlo, průbojník nebo děrovací nástroje, které vypadají, jako jakési zmenšené hrabičky. Všechny tyto nástroje slouží k proděravění kůže před samotným šitím. Kůži je totiž nutno před samotným ručním šitím nejdříve opatřit otvory, kterými povede nit.

Nejprve je potřeba určit linii stehu. I k tomu slouží celá řada různých nástrojů. Pro začátek poslouží pouhé pravítko, podle kterého postačí pouhou tupou jehlou načrtnout linii stehu. Případně je možno použít i drážkovač, který z kůže odebere tenkou vrstvu kůže a vytvoří žlábek, do kterého je pak šito. Tato metoda má tu výhodu, že kromě toho, že víte, kam šijte (tedy do onoho vyřezaného žlábku) se šev zapustí do materiálu a je pak odolnější proti oděru. Pro začátek vám ale postačí pouhá čára. Jakmile máte určenou linii stehu, přichází na řadu samotný proces šití. Otvory pro stehy lze připravit sedlářským šídlem. Tato technika spočívá v tom, že před každým stehem uděláte do materiálů v odpovídající vzdálenosti díru šídlem a pak provedete steh. Je to poměrně náročná práce na koordinaci, protože neustále střídáte  v rukou několik nástrojů. Proto je pro jednoduchý výrobek ze začátku nejjednodušší použít malinkaté hrabičky. Těmi si dírky připravíte a pak do nich šijete. U všech způsobů ale platí to, že nejdříve projde kůží hrot, který udělá díru a až pak nit s jehlou.

Máme-li připravenu linii stehu a otvory, přichází na řadu samotné šití. Nejprve je nutno vybrat vhodné nitě a jehly. Ty jsou zpravidla mnohem silnější než ty, kterými se šije textil. Jehly jsou tlustší a nemají ostrou špičku. To proto, aby se vám špička nezapíchla tam, kam nemá. Otvor totiž již máte připraven a ten vede směr vašeho šití. Nitě musí být rovněž silnější, protože každý steh musí být řádně utažen. Tenké nitě by se vám trhaly. Nitím, kterými se šije kůže, se někdy říká dratve. Pro šití silné kůže jsou perfektní dratve voskované. Když je dratev napuštěná voskem, neprokluzuje a déle vydrží. Dříve se používaly dratve například ze lnu. Lněná dratev se ale při dotažení může někdy přetrhnout. Dnes je na trhu celá řada dratví ze syntetických materiálů, které mají vyšší pevnost, a díky tomu lze stehy pořádně dotáhnout.

Na rozdíl od šití běžné látky je důležité, aby byl šitý výrobek v něčem upnutý tak, abyste měli volné obě ruce a nemuseli jej držet. Tradičně se k tomuto účelu používal takzvaný sedlářský koník. Koník je vlastně taková stolička ze dřeva s dvěma čelistmi určenými pro upnutí šitého výrobku. Podobné zařízení se dá sehnat ve zmenšené verzi, kterou je možné připevnit k obyčejnému stolu. Je to v podstatě takový malý dřevěný svěrák, který vám dělá druhý pár rukou, zatímco vy v klidu šijete.

Na řadu přichází otázka, jaký druh stehu zvolit. Nejdříve si můžete na nějakém menším kousku spojovaného materiálu vyzkoušet třeba obyčejný zadní steh. Tak nejlépe zjistíte, jak dohromady pracuje kůže, dratev, jehla a vaše ruce. Nejdříve si šev zapošijete a pak šijete z jedné strany na druhou, tak, že nit provlékáte ob otvor, vracíte se zpátky a šijete dál až ke konci švu. Osahejte si materiál, abyste získali pocit toho, jak materiál pracuje. Silná kůže se ale zpravidla spojuje při šití takzvaným sedlářským stehem. Tato technika spočívá v tom, že odstřihnete požadovanou délku nitě ve dvojnásobné délce švu a přidáte rezervu zhruba dvou třetin délky celkového švu. Nit má tedy dvojnásobnou délku švu a navíc z každé strany třetinu této délky. Délka nitě je závislá na síle prošívaného materiálu. Čím silnější materiál, tím delší dratev musí být. U sedlářského švu se používá dvou jehel. Každá z jehel je navlečená na dvou koncích dratve. Dratev si rozdělíte na dvě stejně dlouhé části a první jehlu protáhnete prvním otvorem švu. Levá ruka střídá pravou vždy do stejného otvoru stehu, který šijete. Technika je to poměrně intuitivní, ale musíte vždy dbát na to, aby byl každý steh z obou stran dobře utažen. Sedlářský steh má tu výhodu, že když se na jedné straně švu steh vlivem používání výrobku naruší, celkové steh stále drží. Na konci švu, pak vše zapošijete několika stehy nazpátek. Stejně jako jste šili dopředu, jen pozpátku. A právě přesně tímhle způsobem vznikaly první EGGO výrobky před mnoha lety. Dodnes vzpomínám, kolik času jsem touto meditativní činností strávil. Chce to jistou dávku trpělivosti a ještě větší nálož nadšení. Určitě to ale zvládnete a uvidíte, jakou radost vám přinesou vaše první pokusy.

Na závěr nezbývá než vám popřát mnoho zdaru a radosti z krásné rukodělné činnosti a řemesla. Tak ať vám šije nit a budeme moc rádi, když se s námi podělíte o plody vašeho řemeslného úsilí.